Červenec 2007

Colorfulls

29. července 2007 v 18:00 Colorfullky













































































































































































Photobucket - Video and Image Hosting




Chat

26. července 2007 v 13:41



Zdravá váha

9. července 2007 v 14:46 Anorexie a bulimie
V následující tabulce můžete zjistit zda máte normální váhu či podváhu, můžete zde také zjistit, jak spočítáte své BMI a co znamená výsledek. Upozorňuji, že celé tohle je pouze orientační, protože každý má svou individuální stavbu těla, která určuje celkový vzhled, tady nejde jen o hmotnost.
Výška(cm)Zdravá váha(kg)15% Pod25% Pod30%Pod
15245383429
15547,5403530
15850423732
16152,5443933
16455464035
16757,5484236
17060504438
17362,5524539
17665544741
17967,5564942
18270585044
18572,5605245



Z deníku anorektičky ...

9. července 2007 v 14:38 Anorexie a bulimie
Mílý deníčku,
ani nevím co je přesně za den, jen vím, že jsem tady zavřená už asi 2 měsíce:-(. Venku krásně svítí sluníčko, rtut teploměru se šplhá ke 30C a já tady sedím u okna v pletených ponožkách, pod teplou dekou a i přesto všechno se klepu zimou. Tady v psychiatrické léčebně v Bohunicích.
Co asi tak dělá Terezka, moje Terezka. Určitě si ted užívá letních dnů, a jak jí znám jistě někde na koupališti loví ty nejkrásnější kluky pod sluncem. Ani se zamnou nepřijde podívat. Už je to tak dlouho, co tu byla naposledy. Jak vlastně dlouho? Tři dny? No jo, zase tak dlouho ne, jenom pro mě je to věčnost. Včera mi přišel dopis od mamky, píše, že Tadeášek ( můj bráška ) už udělal první krůčky, a já to nemohu vidět:-(. Že prý se po mě ptají spolužačky a kamarádky, ale nechapu, proč zamnou nemohou přijít. To se mě štítí, nebo se bojí pohledu na mě? Ne je to jiný důvod, nepustí je sem, návštěvy a telefonáty tu máme jenom za odměny. Pro ně výhra ( to, že do sebe nasoukám to připravené jídlo v časovém limitu ), ale co je to pro mě? Pro mě je to trest a utrpení!!!!
Všechny moje spolubydlící z pokoje jsou doma, ale já? Já tady musím stále být. Chci domu!!!
Mám strach!!!
Tady jsme v jakesi izolaci, ale doma? Bojím se, že vše se bude opakovat. Chci začit znova, ale někde jinde, nechci domů, do svého pokoje, protože tam na mě čeká Ana,
Ana, moje nejlepší kamarádka, kterou znám už dva roky. Mám jenom ji, všechny kolem sebe nevnímám. Ana mi všechny nahradí. Je to moje nejlepší kamarádka. Chtěla jsem ji vzít sebou sem, ale tady by se jen trápila, ale moc mi chybí. Dávala mi sílu, dělali jsme všechno spolu, radila mě, chránila před sebe samou. Přeci jenom je tu kousek semnou. Protože je v mých vzpomínkách a v mé hlavě.
Néééé bolí mě z toho hlava, už zase slyším to děsné drnčení jídelního zvonku, svolávající na jídlo. Už zase? Nic jiného, pořád jen jedění a samota, ale na tu jsem koneckonců zvyklá, ale co Ana? Určiě se jí po mě stýská. Byly jsme spolu ruka v ruce, jako jedno tělo, jsem bez ní tak prázdná.
Ach bože, můj talíř, proboha co to je? Houskové knedlíky? Néééé Já nechci, tohle volání o pomoc musí Ana jistě slyšet, ale neni tu, aby mě před tím ochránila.
V ruce držím vydličku a po tvářích mi ztékají slzy, slzy zoufalství.........
Po jídle musíme ještě 15 minut sedět u stolu a debatovat o chuti a o tom jake to bylo. Humus, kdybych to ale řekla na hlas, měla bych zase zákazy a žádně dopisy či telefony. Ještě že mám tebe,můj deníčku, alespon to někomu mohu napsat.
Mé těžké a narvané tělo se trmácí zpět do svého pokoje. pokoj č. 9 , to číslo budu do smrti nenávidět, ale zároveň i milovat. Jsem unavená.......
Slyším hlas naší vychovatelky ,, Děvčata, jdeme ven, pojďte.''
Né já nechci, nikam semi nechce, nejraději bych zalezla pod peřinu, zachumlala se a zůstala snad tak už napořád. Nemluvte na mě, nikdo se mě nedotýkejte, na nic se neptejte a už vůbec se nezminujte o čemkoliv ve spojitosti s jídlem. Raději mi přineste velké zrcadlo, cvičební úbor, digitální váhu, knížku kalorických hodnot, kávovar,........



Slovníček

9. července 2007 v 14:31 Anorexie a bulimie
Slovníček
Mentální anorexie - porucha, pro kterou je typické zejména úmyslné snižování tělesné hmotnosti. Anorektičky odmítají jídlo, protože nechtějí jíst, i když to někdy popírají a uvádějí různé důvody, proč jíst nemohou.
Postupně si zvykají na snížený příjem energie, prázdný talíř i žaludek. Snadno se cítí přejedené. Jsou nekritické k velikosti porcí i ke svému tělu. Jejich hmotnost je alespoň o 15 % nižší, než by měla být vzhledem k jejich věku a výšce. U dospělých žen klesá BMI pod 17,5.
Mentální bulimie - je porucha charakterizovaná hlavně opakovanými záchvaty přejídání spojenými s přehnanou a ohrožující kontrolou váhy. Bulimičky se nutí do zvracení, berou projímadla nebo drží hladovky.
BMI - Body Mass Index. Hmotnost v kilogramech se vydělí výškou v metrech umocněnou dvěma. Například člověk, který měří 170 cm a váží 100 kg, bude svůj BMI počítat takto: BMI = 100 kg/ (1,70 m x 1,70 m) = 34,6..

Nějaký články

9. července 2007 v 14:29 Anorexie a bulimie
Už s tim chci zkončit
Byla jsem úplně normální holka.Je mi 16 měřim 168 cm a vážila jsem 55kg.Chodila jsem na aerobik,byla veselá,praštěná,vše mě bavilo a se všema jsem vycházela a rychle jsem se seznamovala.Trable a depky s mojí postavou sem měla už dlouho,ale nikdy to nebylo tak hrozný a nevydržela jsem držet dietu.Potom sem potkala super kluka a nevim proč, měla jsem dojem,že musim zhubnout, abych se mu líbila.Řikala jsem si,že se k němu hodí nějaká modelka a né já.Začala jsem blbnout s jídlem,ale nebylo to kuli němu.Prostě už mi bouchli nervy a já si řekla dost.Teď to vydržim-mam důvod-Honzu.Vždycky jsem chtěla být hubená mít krásný plochý bříško..A tak jsem přestávala jíst,až sem zkončila na jabkách a sem tam místo jablka sem snědla nízkotučnej jogurt a samozdřejmě sem hodně pila jen vodu.Začala jsem hubnout a byla sem šťastná.Za týden sem zhubla 4 kg a každym dnem to šlo dolu.Po chvíli už mi byly vidět žebra,ramena,páteř-prostě mi začínali být vidět kosti, ale to břicho mam pořád.Máma si toho všimla a odvedla mě k doktorce.Tam ted chodim pravidelně na převážení.Teď vážim 46 vim neni to zase tak málo a já to vim a chtěla bych konečně zhubnout to nechutný břicho.Moje BMI je 16,6.Úplně mě to změnilo.Začala jsem do toho padat,říkají mi to všichni.Aerobik a cvičení mě baví dál,ale jinak nemám náladu na nic.Je mi pořád blbě,všechno mě bolí,padaj mi vlasy,bolí mě oči,svali,nic neunesu a neudržim.Menstruaci mam jen díky hormonální antikoncepci.Mam problémy se spanim.Dřív sem byla spáč ale ted? sem vzhůru třeba v 6,nebo se každou chvilku budim.Se všema se hádam,doma je to k nevydržení(někdy).Pořád do mě něco cpali a já to nesnášim tak sme se pohádali..Nemam potřebu se s někym bavit-dřív sem byla hrozně ukecaná.Každý den mam depky,které si nikdo nedokáže představit.Vim,že lidi kolem mě to mají těžký a bojí se o mě,ale já už chci dosáhnout mého cíle.Všechno co snim tak si vyčítám,brečim a nenávidim se.Dneska sem k snídani snědla kornflexy a měla sem depku že si pro mě musela máma doject do školy.Hrozí mi nemocnicí,ale já tam nechci být 4 měsíce,ale chtěla bych pomoc.Chci začít normálně jíst,ale mam panickou hrůzu z toho že přiberu.Vim,že dřív nebo později jíst stejně začnu,bud v nemocnici a nebo to dokážu sama,protože jinak bych asi umřela.Mam hrozně ráda děti a chci mít svoje vlastní a to je jeden z hlavních důvodů proč se z toho chci dostat..už mě to nebaví..S Honzou jsem půl roku a on tohle semnou všechno celou tu dobu trpí a já jsem mu za tohle všechno vděčná.Vděčná sem i rodičům i když vim co jsem jim způsobila.Mamina kuli mě každou noc brečela,sestry taky,babičky,kamarádky a kamarádi..Všichni mi řikaj at přiberu že takhle jsem moc vychrtlá,že mam přibrat zpět na mojí váhu, že jsem předtim byla krásná.Jenže já se jeden den rozhodnu že s tim zkončim-něco s nim a je to všechno zpátky.Tuny výčitek,brek atd..Když vidim nějakou hubenou holku závidim jí a přeju jí to a chtěla bych tak taky vypadat.Vim že každej je jinej,že nikdy nebudu mít postavu jako holka ktreou sem třeba viděla.
Chtěla bych vám říct zůstaňte takoví jaký ste holky.Kluci vám nestojej za tohle všechno co vám tu píšu.A když už je to kuli klukovi,tak ten s vámi chodí proto,že se mu líbíte takoví jeký ste,protže kdyby ste se mu nelíbili tak si vás nevybere.A jestli vás anorexie dostane,tek se může stát že vás opustí,protože ne každej kluk tohle vydrží.Je to nápor na nervy a na psychiku,což vim od mého kluka který kuli mě brečí a prosí mě at už s tim přestanu.Každá holka je krásná a nezáleží na tom jestli má o 5kg víc nebo mín.Prosím snažte se z toho vyhrabat včas..Zbytečně ztratíte kus svého krásného a krátkého života a za to vám to nestojí.Myslete na lidi kolem vás a né jen na sebe.Jim se takhle líbíte.Držim vám palce.Já už se toho taky chci zbavit a moc se snažim.My to zvládneme!! papa vaše Míša.PS:dyštak se ozvěte na icq:286-316-682
modelkou bez anorexie ?
Od malička jsem sportovala. Byla jsem vysoka a stihla... až moc stihla, rikali vscihni., ale ja jsem chtela byt modelkou tze jsem byla rada., jsem jedla normalne a nedelala sem si s nicim hlavu. Ted mi je 16, a asi pred rokem jsem se vsemi sporty sekla, zacala jsem se zajimat o jine veci a nejaky tenis nebo atletika me nebavili. jenze jake bylo moje prekvapeni kdyz sem zacala pozorovat pretekajici speky s mich kalhot.. a za chvili jsem nemohla dopnout knoflik! to uz sem se s karierou modelky pomalu loucila..ale kaslala jsem na to. jsem dost hezka v obliceji , rikala jsem si, tak na co hubnout kdyz mi chutna. jenze mi chutnalo vic a vic... kdyz jsem prisla ze skoly byla jsem schopna vyzrat celou lednicku, a jeste jsem nemela dost. to uz mi nebyli ani ty nejvolnejsi kalhoty co jsem doma mela. a toho uz si vsimli i ostatni .. "pekne si se nam zpravila" ,"no jo je to holka krev a mliko" , "hlavne ze ji chutna" slychavala jsem od dokrotky nebo babicek. Za par mesicu uz moje bricho pretekalo snad odevsud. To jsem si rekla DOST a zacala hubnout a cvicit. aby mi to slo lip zacala jsem se o sebe celkove vic starat, chodila jsem na manikuru, do solarko, do sauny... a aby mi nebylo lito tech penez - ze jsem he vyplytvala na spekaty telo - hubla jsem snaz. jenze, jak o tak byva doslo to az k anorexii... bylo to nejhorsi obdobi meho zivota, ale nastesti me vsichni podrzeli. ted uz je to dobry vazim 52kg na 180 cm ajsem se svym telem maximalne spokojena. Dokonce KONECNE delam modelku. momentalne jsem fakt stastna, a mam toho tolik na praci ze na reseni problemu ohledne jidla nemam cas, tak to taky tak delejte holky, :)
Trpím anorexii
Milé ženy a dívky, musím se vám svěřit, už od října minulého roku se potácím mezi dietami, zdravou výžívou, cvičením. Ano efekt to má, nepotřebovala jsem hubnout vážila jsem 54kg a měřím cca165cm, taže moje váha byla vždy v normě. Nikdy jsem nebyla tlustá, dá se říct, že na základce jsme byla hubenouckej skřítek. mimochodem je mi 19 let. Vš to začalo jednou, když jsem vyrazila s kámoškama na nákupy, Líbili se mi jedny kalhoty v Terranove, popadla jsem velikost XS(34) a padila do kabinky, kalhoty jsem z tezi zapla, takže jsem se smířila s tím, že si je nekoupim, vetsi velkosti nemeli. Doma ten vecer jsem si ztoupla na váhu a videla jak ručička váhy ukazuje 56kg. Řekla jsem si dost!!! Začala jsem hodne cvicit, každý den pul hodiny aerobiku, 20 minut posilování a 30 minut běhu. Když jsme jeli s našima nakupovat moje nákupní tašky obsahovaly např. zeleninu, ovoce, celozrne pečívo, nízkotučné jogurty, sýry, nízkokalorické tyčinky, suchary, rýžové chlebíčky, atd. Uplne jsem vypustila ze svého stravování bíle pečivo, tučné maso , salámy, párky, jim jenom kuřecí šunku a drubezi maso, ryby. Přes vánoce jsem se taky tak nejak držela, po pomysleni, ze více ztloustnu jsme prestavala mít na sladkosti chut, byt jsem je jako mala milovala. kila šla uspěšně dolů, mela jsem radost, ale zároven jsem psychicky strádala, mela jsem neustale deprese, byla jsem naladová, na sve blízké hnusna, odsekávala jsem, nedokázala se soustredit, mim hlavním denim bodem bylo jídlo. Ráno jsme se nasnídala( musly s mlekem) a už jsem se nemohla dočkat 10h kdy prisla na radu moje svacina( tycinka nebo ovoce,...) Tak to bylo každý den. Nastoupila jsem na kolotoč diety a nevedela jak mam vystoupit, neslo to. Mela jsem zachvaty žravosti, které jsem se snahou prekonavala, uvádelo me to stále do depresi, natlak skoly a rodiny to jen prihoršoval, neustále jsem se prohlížela v zdcadle, jestli me fakdiky mizi, či se neobjevují nové. Když jsme neodolala a snedla jsem neco, co bylo proti mým předpisum ( cokolada, zmzlina, pizza,...) nenavidela jsem se, pred zrcadlem jsem se hned videla tlustsi a tlustsi. Dostala jsem se na vahu 43kg a stále mi bylo po pohledu do zrcadla špatně. mamka mi neustále nadavala at zacnu pořádne jist a neblbnu, ja ji za to nenávidela cim dal vic. Nakonec jsem se ztoho zacala dostávat na nápor kamarádek, které mi neustal tvrdili ze už vic nepotrebuji zhubnout ba naopak, taky jsem je za to nenavidela, jeden mesic mi dokonce vynechala i menstruace, tak to me trosinku nakoplo, ze to opravdu prehaním, zacala sjem trosku více jist a více se hýbat. Kila nepribirali ale ja se citila lepe, pozorne jsem si zapisovala snedene kalorie, ktere jsem ze sebe denne dostavala nejaým tím sportem. Ted vážím 47kg a konecne se citím relativne v pohode, nejím tedy nic sladkeho krome musly tycinek a celozrných oplatek, dopreji si i zmrzlinu. Stále tedy cvicím, ale moje telo si už na tento program tak zvyklo, ze si bez pohybu svuj zivot nedokazu predstavit, jednou týdne si i zahresim, a dam si nejakou tu cokoladu, ale dalsi den to nahradím ovocem a zeleninout, necim lehkým. TÍMTO BYCH VÁM CHTELA JEN ŘÍCT, ŽE NIC SE NEMA PŘEHÁNĚT, BUDTE SE SVÝMY TELÍČKY SPOKOJENE A NEOKRADEJTE SE O TO, CO VAM OPRAVDU CHUTNÁ, ŽÁDNA DIETA ZA TO NESTOJI, JEN MOHU ZVLASTNÍ ZKUŠENOSTI TVRDIT. DOPORUČUJI HODNE SPORTOVAT A MILOVAT SVOJE FALDIKY
Z nadváhy do anorexie
Je mi 21 let, úspěšně studuju vysokou. Od listopadu se léčím ambulantně s anorexií u psycholožky, psychiatričky a internisty, beru antidepresiva. Mám přítele (2 roky), žijeme spolu. Tedy my dva a paní Anorexie. Přítel mi je obrovskou oporou. Tolik současný stav.
Jak to ale začalo? Od dětství jsem měla sklony k nadváze. Máme v rodině obezitu a ženské byly u nás vždy skutečně žensky tvarované. Ve svých 15 letech jsem se trochu vyděsila ze své váhy a vyřešila to asi na půl roku anorektickým záchvěvem. Bylo to pár kilo, ale dost znát. Do podváhy jsem se ale nedostala. V té době jsem si také poprvé přečetla o anorexii. Zalíbilo se mi to, ale vůle nebyla. Tehdy jsem taky začala bydlet mimo domov a o jídlo se starala sama. Sklouzlo to k naprosto nevhodnému jídelnímu režimu-nerežimu. Pozvolna jsem nabírala (občas přejedení, občas zvracení, občas hladovky - řeklo by se asi subklinická forma PPP). Až jsem se dostala velmi brzy do nadváhy (taky díky jojo-efektu). Budete se možná divit, ale NETUŠILA JSEM, že mám nějaké problémy s jídlem. Vůbec - - až teď.
Na přelomu září a října 2005 jsem omezila jídlo. Držela jsem drastickou hladovku. Ani jsem nevěděla proč - máte někdo taky takovou zkušenost? Byl to zvláštní pocit. Asi to znáte: radost z reakcí okolí, z velkého výkonu... Celkem jsem do dubna zhubla 21 kg. Dostala jsem se podle BMI do horní hranice podváhy. Než povím, co bylo dál, musím napsat důležitou věc, kterou vím jen já - a teď tedy i vy. Třeba mi to pomůže skutečně prozřít, že je to, co chystám, směšné a bezúčelné.
Už od těch 15 let jsem měla velký sen (tajný a spíš podvědomý než vědomý): být hrozně vyhublou (anorektičkou). Nikdy jsem pro to ale nic nedělala. Až teď (a vůbec nevím, co se stalo!). Teď navíc - při soužití s paní Anorexií - mám velkou tendenci se pozorovat. Baví mě "z výšky" sledovat, co dělám, jak prožívám. Jsem sama sobě pokusným králíkem. (Jsem normální??) Po té hladovce jsem se pochopitelně (někdy v březnu/dubnu 2006) několikrát přejedla. A protože jsem učenlivá a sháním spoustu informací, vím, že tohle často končí bulímií. Nechci si zvyknout na zvracení. Proto jsem začala normálně jíst. Už je to 7. týden. Třikrát denně, všechno - maso, sladkosti, pečivo... Pro doktory, přítele, rodiče a sourozence a pro některé kamarády UŽ JÍM, tzn. léčím se (úspěšně) ze své anorexie. Nabrala jsem pár kilo, takže teď jsem v rozmezí své "ideální váhy". Je pravda, že mám víc chuti do života, není mi tak zle, ale... Jsem si odporná, plná sádla, nechutně při síle, s břichem jako žok... Pokračovat nebudu.
Pro sebe a upřímně teď i pro vás chci normalizovat svůj příjem potravy, dostat se do pohody a "být normální a zdravá" PROTO, abych mohla od září (kdy jedu na semestr studovat do zahraničí) zase držet hladovku. Teď už nemám nadváhu, ale svou optimální váhu, tedy jsem na tom tak jako většina z vás na počátku anorexie. Tohle zhubnutí vnímám jako odrazový můstek, jako začátek. Nevím ani, proč mám anorexii diagnostikovanou, když jsem nebyla nikdy skutečně vyhublá. (Asi proto, že v hlavě je to pořád stejně šílené a motá se to okolo postavy a jídla... Nebo proč?) Říkám vám, holky: Já chci být vyhublá, ALE: Od toho mě zrazuje strach o zdraví a vědomí nesprávného nakládání se životem. Proto dodávám: Věřím tomu, že tohle nutkání postupně ustoupí a já budu moct hodit touhu po askezi a čnějících kostech za hlavu. Tajně doufám, že pokud budu takhle hezky jíst ještě několik týdnů, přejde to. CHCI TAK PŘELSTÍT SAMU SEBE. Nutím se nechutně do jídla, ale vždy se přinutím. Motivací je mi, jak už jsem řekla, nezačít si s přejídáním (ke kterému mám velké sklony) a bulímií.
Chci být zase normální!!!!
Na začátek bych se asi měla popsat. Takže je mi 17 let, dříve jsem byla normálí holka, možná i pěkná, ale teď se něco změnilo a já nevím co je tomu příčinou. Jinak moje váha je při 162 cm 47 - 48 kg.Je to normální? Je to málo nebo hodně? NEVÍM!!!!
Dříve jsem svou postavu moc neřešila. Chodila jsem na tréninky a jedla jsem pravidelně. Přes prázdniny jsem ale nic nedělala a ještě ke všemu trenérka zrušila volejbalový kroužek, takže jsem jen tak polehávala a špeky se začaly objevovat.Ale v té době jsem si řekla "Jo, je to v pohodě. Nejseš zas tak moc tlustá. Komu se nelíbím, tak ať si trhne!". V té době mi bylo 16. Jenže když jsem viděla jaký má kamarádka úspěchy v soutěži miss a jak je krásně hubeňoučká, začala jsem to řešit. Ale to bylo ještě v pohodě. Pořád jsem jedla pravidelně. To až teď, asi před 2 měsíci jsem přestala mít chuť k jídlu a tak jsem toho začala využívat pro svoje "dobro". Řekla jsem si, že když nebudu jíst, tak budu hubená. A tak jsem nejedla a k tomu jsem cvičila. Báječná kombinace, že? Jenže za chvíli začínaly takové ty malé prohřešky v podobě sladkých tyčinek. Celé dopoledne jsem třeba nic nejedla, ale jak jsem přišla domů ze školy, snědla jsem na co jsem přišla. Neměla jsem tu pevnou vůli utéct tomu a vydržet to. A tak jsem trpěla záchvatovým přejídáním. Nedávno jsem chvíli vydržela jíst tak trochu, ale ne pravidelně. Můj přítel nesnášel když jsem sledovala svoje tělo a já se bála, že ho ztratím. Teď nastal nějaký zlom a já jím nehorázně moc! Strašně mě to štve a mám z toho výčitky svědomí, ale nedokázala bych si strčit prst do krku. Pořád se omlouvám tím, že každý den cvičím. Ale stejně si to potom vyčtu, protože to, co sním tak tak vycvičím, takže nic nezhubnu. Už nevím jak dál! Nechci být ta tuctová holka. Chci aby se na mě každý díval se zalíbením a hlavně abych se líbila sama sobě. Aby, když jdeme s přítelem po ulici, se po mně každý chlap otočil a záviděl mě mému miláčkovi.

Jak se stravovat

9. července 2007 v 14:27 Anorexie a bulimie
Jak se stravovat
při mentální anorexii a bulimii
Zde vám chceme nabídnout několik základních doporučení ohledně stravování se při onemocnění poruchou příjmu potravy.
Co vás zajímá?

Hrozí vám anorexie ?

9. července 2007 v 14:24 Anorexie a bulimie
Tady je test na Anorexii !!!!, Tady zjistite jak jste na tom !!!!

Příznaky

9. července 2007 v 14:22 Anorexie a bulimie
PŘÍZNAKY
MENTÁLNÍ ANOREXIE
- dívka si bere menší porce jídla, menší talíř
- omezuje škálu jídel, odmítá některé potraviny
- zajímá se o vaření, sbírá recepty
- pečlivě žvýká
- odnáší si jídlo do svého pokoje
- tělesná váha je pod normálem, ztráta více než 15% tělesné hmotnosti (BMI
nižší než 17,5)
- restriktivní typ (nebulimický)
- nejí či jí velmi málo, cvičí, bere projímadla (diuretika)
- purgativní typ (bulimický) - záchvaty přejídání kompenzované zvracením,
projímadly
- ztráta menstruace
- strach ze ztloustnutí (přibírání na váze)
- hyperaktivita, cvičení (i v pozdních nočních hodinách)
- nízký tlak, závratě
- nesoustředěnost, podrážděnost, impulzivita, nespavost, deprese, plačtivost
- snadný vznik modřin, zimomřivost
- suchá našedlá pleť, lámání nehtů, poškozené vlasy
- denní příjem nižší než 1000kcal
- osoba trpí přesvědčením, že je tlustá; zkreslená představa o svém těle
- snížená citlivost v rukou i nohou, třas rukou
- nepravidelná srdeční činnost
- dehydratace, selhání ledvin
- nižší tělesná teplota, špatné prokrvování končetin
- lehce se zadýchá
MENTÁLNÍ BULIMIE
- záchvaty přejídání následované dietou, zvracením, užíváním projímadel
(diuretik), cvičením
- strach u tloušťky; že nedokáže přestat jíst
- deprese, odsuzování se po záchvatu, pocity viny
- nepravidelná menstruace
- zvýšená kazivost zubů
- výkyvy tělesné hmotnosti
- nateklé slinné žlázy
- závratě, bolesti v dutině břišní, nadýmání
- sebehodnocení je závislé na vzhledu, postavě
- odchody po jídla na toaletu a dlouhá doba zde strávena
ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ
- nakupování a konzumování obrovského množství jídla
- neustále jí, často i když je už plný
- reaguje jídlem na špatné či dobré informace
- nudu, nervozitu, frustraci, rozzlobenost, osamělost zahání jídlem
- den plánuje dle jídla
- bojí se s jídlem zůstat sám, má pocity viny
- neustále se bojí tloušťky

Následky

9. července 2007 v 14:17 Anorexie a bulimie
MENTÁLNÍ ANOREXIE
- nehojící se infekce
- modřiny. snížená odolnost těla vůči poraněním, kosti jsou méně obaleny tukem,
odvápnění kostí, osteoporóza
- nízká odolnost před chladným počasím, zimomřivost
- měkké ochlupení (má chránit místo tuku)
- nízký tlak
- nepravidelná srdeční činnost, selhání srdce, chudokrevnost, bradykardie,
hypotenze, anémie
- dehydratace, selhání ledvin, rozvrácení minerálního metabolismu
- snížená tělesná teplota
- suchá zašedlá či zažloutlá pleť
- špatná kvalita vlasů (lámavé, suché)
- únava, poruchy spánku
- kazivost zubů
- špatná funkce střev
- nepravidelná menstruace či úplné vymizení, hrozba neplodnosti
- oslabení celkové imunity
- močové kameny, otoky nad ponožkami
- křeče, svalová slabost, bolesti hlavy
MENTÁLNÍ BULIMIE
únava
bolest v krku, zvředovatěný jícen - hrozí protržení jícnu, kazivost zubů
srdeční arytmie
špatná pleť, dehydratace, edém
záněty slinných žláz
exantém
bolesti břicha, zácpa
perforace žaludku
nerovnováha elektrolytu
ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ
obezita
diabetes mellitus
špatná srdeční činnost, hrozba infarktu a mozkové mrtvice
nebezpečí anorexie či bulimie
problémy s krevním oběhem, tlakem

Anorexie

9. července 2007 v 14:15 Anorexie a bulimie
!!! Anorexie !!!
Josh Mc Dowel
Příběh ze života... U Od útlého dětství byla Linda tlustá. Její rodiče ji říkali "Medvídek", protože byla vždycky baculatá. Jedna z nejoblíbenějších fotek jejich rodičů byla fotka, na které je malá Linda s baculatými tvářemi a vypouklým bříškem. Linda tu fotku nenáviděla přísahala, že ji jednou spálí. Měsíc před tím, než Linda vyhledala pomoc, se ucházela o předsedkyni studentské rady ve škole. Účastnila se výběrového řízení a její přátelé ji řekli, že si počínala nejlépe, ze všech kandidátů. Měla skvělé výsledky, takže všichni včetně Lindy předpokládali, že bude vybrána.
Druhý den běžela do školy a těšila se na to, že na nástěnce uvidí své jméno mezi členy studentské rady. Místo toho přišel šok. Její jméno tam nebylo. Nemohla tomu uvěřit. Co se stalo? Věděla, že má lepší výsledky než ostatní uchazeči. Proč tedy neuvedli její jméno? Linda běžela do ředitelny. Když ji paní Andersonová viděla vstala z křesla. "Proč mě nevybrali, když mi všichni kromě vás říkali, že jsem to skvěle zvládla?" Odpověď paní Andersonové jí způsobila další šok. " Byla jsi velmi dobrá, ale jsi obézní. Nemůžeme do čela studentské rady postavit někoho, kdo má problémy s nadváhou. Navíc ani nemáme uniformu ve tvé velikosti."
Linda se obrátila a odešla z ředitelny. Nenáviděla se. Nenáviděla svou obezitu. Rozhodla se, že už nikdy nespolkne nic, co způsobuje tloustnutí. Během následujících týdnů pouze pila vodu a jedla zeleninu.
O dva měsíce už vážila o 30 kilo méně. Měřila 175 cm a vážila 46 kilo. V 15 letech trpěla anorexii.

Ke vzniku anorexie může přispět mnoho faktorů. Toto jsou dva z nich:

1.Vliv společnosti a kultury.
Anorexii trpí přibližně sedmkrát více žen, než mužů.. Podle psychiatra dr. Arnolda Andersona vyvíjí společnost daleko menší tlak na štíhlost u mužů, než u žen. Pokud se však muž dostane do situace, kdy potřebuje trvale snížit svou hmotnost (např. Sportovci), může u něj propuknout anorexie popř. Bulimie. Pokud společnost klade příliš velký důraz vnější vzhled, může být štíhlost podmínkou lásky, přijetí a významu.
2.Bolest
V anorexii nejde o jídlo. Začarovaný kruh této choroby, začíná bolestí. Tato bolest může mít svůj původ v rodinných problémech, traumatech, nebo nízkém sebevědomí. Anorexie bývá někdy spojována se sexuálním zneužívání v dětství, se zanedbáváním, nejistotou a pocity méněcennosti.
Rysy anorexie:
- Anorektik si odpírá potravu. Na jeho postavě je patrné, že hladoví.
- Anorektik má stále pocit, že ještě není dost štíhlý.
- Anorektik má zvýšený zájem o jídlo, zároveň však popírá, že by měl hlad.
- Anorektik se tak soustředí na svou tělesnou hmotnost, že odmítá řešit své ostatní problémy včetně svých emocionálních problémů, vztahů z druhými lidmi, atd.
- Anorektik věří, že když zhubne ještě o pár kilo, vyřeší se všechny jeho problémy. Bude přitažlivější a tím pádem oblíbenější.
- Anorektik může upřednostňovat neobvyklé diety, jí pouze některé potraviny a ostatní odmítá. Klade velmi velký důraz na počet kalorií.
- Anorektik má obvykle vysoké cíle, kterých chce dosáhnout. Ve všem co dělá, chce být nejlepší ze všech.
- Anorektik může snižovat svou nadváhu nadměrným cvičením, které překračuje meze zdravého sportování.
- Anorektik může uvařit pro celou rodinu, ale nechce jíst s ostatními, raději si sedne stranou.

Anorexie a bulimie

9. července 2007 v 14:13 Anorexie a bulimie
Mentální anorexie a mentální bulimie


bulimie.jpg(3 kb)


jsou poruchy, týkající se poruch příjmu potravy.

Ohroženou populací jsou zejména adolescentní dívky. V poslední době roste počet onemocnění u prepubertálních dívek a chlapců (13,14,15 let).

Typické pro tato onemocnění je extrémní zaujetí svým tělem a následným strachem z tloušťky.


Mentální anorexie

slim1.jpg(9 kb)

nutí člověka k nepřirozenému odmítání potravy, v důsledku kterého dochází nejenom
k extrémnímu hubnutí, ale i celkovému narušení základních funkcí v těle.
U mentální anorexie prakticky nikdy nejde o nechutenství, ale o přemáhání hladu a redukci příjmu potravy.

Snižování váhy si pacient způsobuje sám nejrůznějšími způsoby:
  • zvracením
  • užíváním diuretik
  • nadměrným cvičení
  • vyprovokovanou defekací
  • nejrůznějšími přípravky na hubnutí

    Často se objevuje sebetrýznění za "nedovolené přestupky". Strach z tloušťky a zkreslená představa o vlastním těle zcela ovládá dotyčnou osobu. Pacient není schopen myslet na nic jiného.

    Mentální bulimie

    slim.jpg(7 kb)

    se projevuje neodolatelnou touhou po jídle. Jedinec prožívá epizody přejídání
    a konzumaci velkých dávek jídla během krátké doby. Po té následuje pocit provinění, viny
    a snaha zbavit se nežádoucí potravy způsoby výše uvedenými.
    Bulimie bývá často pokračováním mentální anorexie.


    Příklad začátku poruchy:

    Sedmnáctiletá dívka: velice svědomitá, ve škole samé jedničky, učí se dvě hodiny denně.
    Začala pozorovat, že je silná, často o tom hovořila se svými spolužačkami.
    Po té přestala chodit na obědy a postupně omezovala příjem potravy i tekutin.
    Z původních 41 kg při 169 cm zhubla na 34 kg.
    Začala být depresivní, podrážděná, úzkostná a malátná.....



    Trpíte anorexií nebo bulimií?

    Pokud je vaše odpověď ano, z
    poradny můžete poslat váš dotaz...

Mentální anorexie

9. července 2007 v 14:13 Anorexie a bulimie
MENTÁLNÍ ANOREXIE
- je psychosomatická porucha, u které jde o přemáhání pocitu hladu.
Většina lidí v naší společnosti věří, že čím budou štíhlejší, tím budou lepší - to znamená silnější, zdravější a přitažlivější. Mnohé studie však ukazují, že ve skutečnosti je lépe mít trochu nadváhu než vážit něco pod příslušnou ideální tělesnou hmotnost.
Lidé, kteří trpí mentální anorexií si nikdy nepřipadají dostatečně štíhlí. Anorektičky většinou mívají pouhé tři čtvrtiny tělesné hmotnosti, která je přirozená pro jejich věk, výšku a tělesnou stavbu. Často omdlévají z nedostatku energie. Jsou tak vyhublé, že jsou jim vidět žebra. Ony samy si však stále připadají tlusté. I ty anorektičky, které bylo nutno hospitalizovat kvůli podvýživě ohrožující život /váha kolem 30 kg/, ukazují lékařům na svém těle partie, kde ještě potřebují zhubnout.
Tato velmi tragická PPP je svým způsobem logickým vyústěním přehnaného významu, který je v naší společnosti připisován štíhlé postavě žen. Většina žen a dívek si dělá starosti o svou tělesnou hmotnost. Navíc také většina dívek nemá reálnou představu o vlastním těle a domnívá se, že jejich tělo je silnější, než skutečně je.
Některé anorektičky - asi 40 % - mají období, kdy nedokáží dodržovat svou přísnou dietu a začnou se přejídat - to znamená, že konzumují ve velmi krátké době ohromné množství jídla. Je to proto, že neustále myslí na jídlo, a to i v období, kdy drží dietu. Po přejedení se někdy snaží přinutit ke zvracení, aby se tak zbavily snědeného jídla, protože se obávají, že po něm ztloustnou. Někdy užívají velké dávky projímadel, aby se pročistily. Jiné se vrátí k vražednému schématu diet a cvičení a snaží se zoufale napravit své "špatné" chování, totiž to, že jedly. Je to schéma připomínající bulimii, ale rozdíl je v tom, že anorektičky si udržují abnormálně nízkou hmotnost, zatímco tělesná hmotnost bulimiček je obvykle v mezích normy.
Mnoho vědců došlo k závěru, že anorektičky si nedělají starosti pouze o svůj vzhled nebo tělesnou hmotnost. Mají vážné potíže i kvůli jiným problémům. Většinou mají dojem, že nedokáží zvládat svůj vlastní život tak, jak by chtěly. Proto se soustředí na jedinou oblast, kterou podle svého názoru mohou kontrolovat - na svoje tělo. Připadá jim, že mohou dosáhnout dokonalosti jedině v hladovění a v hubnutí.
Častěji se porucha vyskytuje v zemích, kde je nadbytek potravin. Kde jsou hodnoty zaměřeny na úspěch, výkon, sebeovládání a stylem je charakteristická péče o vzhled a štíhlost, která je spojena s mládím, aktivitou a úspěšností. Velkou roli tu mají médie - časopisy, rozhlas, televize - zdůrazňující ideály krásy, módu, reklamy na dietní přípravky a různá cvičení.
Někdy porucha začíná tak, že dívka s normální tělesnou hmotností přibere, propadne panice a snaží se zhubnout. Zatímco shazuje to, co přibrala, začne věnovat přemrštěnou pozornost dietám, hubnutí a svému vzhledu. Nepřestane s dietou ani tehdy, kdy dosáhne své původní váhy, navíc ještě usilovně cvičí. V některých případech zvrací, užívá laxativa nebo diuretika.
Anorektičky někdy mají za sebou období záchvatovitého přejídání. Některé z nich skutečně kdysi byly silnější postavy, měly nadváhu nebo byly dokonce obézní. V některých případech hodně zhubly a v důsledku diety jsou neustále ovládány strachem, že by mohly zase přibrat, nebo dokonce obavou, že jsou stále ještě tlusté, a to bez ohledu na to, co ukazuje váha nebo zrcadlo.
Někdy se posedlost jídlem u anorektiček projevuje podivnými rituály při jídle. Krájejí si jídlo na miniaturní kousky, počítají, kolikrát přežvýkaly jedno sousto nebo kolikrát si ukously, někdy vypijí sklenici vody při každém soustu, jedí bez vidličky nebo si vytvoří jiný, svůj zvláštní vlastní způsob jedení.
Anorektička se zaměří na rituál a tak může zapomenout na nepříjemné nebo bolestné pocity, které by si jinak mohla uvědomovat. Pocity, které považuje za nepřijatelné nebo konflikty s rodinou zůstanou někde v pozadí, a ona se místo řešení těchto "důvodů" svých problémů soustředí na to, jak rozkrájet čtvrtku jablka na 40 nebo 50 miniaturních kousíčků.
Anorektička například za žádnou cenu nechce jít se svým přítelem na večírek nebo do kina. Když se přítel zeptá :"A jak si můžeš být tak jistá, že se nebudeš bavit ?", dívka odpoví :"Protože si připadám tlustá." Jinými slovy, všechno co prožívá, závisí na tom, kolik právě váží a jak vypadá.
Pokud se anorektička začne léčit v raném stádiu poruchy, má větší šanci, že se vyléčí a že předejde dlouhodobým zdravotním problémům
Hospitalizované anorektičky si někdy dokonce vytrhávají hadičky umělé výživy.
Někteří lidé si myslí, že dívky, které se stanou anorektičkami, si opravdu přejí zemřít. Pravdou však je, že tyto dívky jsou prostě přesvědčeny, že nemají žádnou možnost, jak přežít. Při jejich nemocném způsobu uvažování se jim určité pocity nebo názory /například hněv nebo kritizování vlastní rodiny/ zdají mnohem nebezpečnější než skutečné nebezpečí, jakému vystavují vlastní tělo. Pokud si dívka, nemocná anorexií, dokáže uvědomit, že její snaha kontrolovat vlastní život prostřednictvím hladovění ji může zničit, získá tím motivaci, která jí pomůže přijmout a začít se léčit.
Přibližně z 95 % jsou anorexií postiženy ženy. Naprostá většina z nich je v adolescentním a pubertální věku, tj. ve věku od 12 do 18 let, i když někdy se porucha může objevit i po čtyřicítce či padesátce.Výskyt je ale asi u 1% dospívajících dívek. Stejně tak jsou známy případy o hospitalizování čtyřleté dívenky s diagnózou mentální anorexie.